Vím jako spousta denšních teanegger nesnáším mojí matku..
Ovšem tohle je asi jeden z oprávněných případů.. Vím, že se o mě bojí, ale vážně to přehání! Vžyt já nemůžu nikam! Skoro stále kvůli ní musím sedět doma na prdely protože mě nikam nepustí.. Říkáte si toje prkotina, ale když v mích patnácti mě pustí ven jen do šesti a ještě u toho má plnou hudu keců, že mě pouští strašně moc ven, že v šest je strašně pozdě.. Vždyt i ty trináctileté holčiny můžou být venku do osmy, devíti vážně i ony mají víc volnosti než já! A to mě dcl štve. Nemůžu jet spát ke kamerádce ptž jí je nesimpatická. Nemůžu nic co se jí nelíbí. Příde mi to u nás doma jako ve vězení.
Když vžy na mě kříčí diví se, že nic neříkám, ale jakmile začnu její urážky a vše ostatní vracet, zdůvodňovat rozeřve se na mě ještě víc a já vidím v očích jak by mě nejrači zbila a vím, že to každou chvílí příjde, že každou chvílí na mě vstáhne ruku a já se zas rozbrečím.. Což bude znamenat další facky, pohlavky.. Najednu stranu nadává, že s ní nekomunikuji, ale co přinese komunikace? Něco horšího než kdybych mlčela.
A co o mě vůbec má máma ví ? Skoro nic! Ví jestli mám nebo kolik jsem měla kluků? Ne! Ví o mích kamarádkách? Ne! Ví jestli kouřím nebo piju ? Ne! Hodně toho o mě neví! A nijak nejeví zájem se to všechno o mě dozvědět..
Vím, jednou těch řečí že jí nenavidím budu litovat, že budu chtít aby sem z tohodle neudělala.. Ale proště teď nemám jí ráda...