Chtěla bych být priceznou.
Žít si v paláci plném sluhů, kteří by mi splnili každé přání. Mít milující rodiče, kteří by tu pro mě byly. Rodiče, kteří by mě měly rádi a hlavně o mě měly zájem. Mít létajícího jednorožce, nebo asoň normálního koně. Mít spoustu přátel, kteří by mě měly rádi nejen kvůli tomu, že jsem princezna, ale proto jaká doopravdy jsem. Mé dětství by bylo krásné. Bez hádek, nadávek a přetvářek. Byla bych šťastná. Nevěděla bych co je to deprese ani pláč. Chodit na bály v šatech o kterých si teď můžu nechat jen zdát. Seznamovat se s překrásnými princi, mezi kterými by byl i ten můj dokonalý princ na bílém koni. Ten princ by mě miloval a já jeho. Byla by to jedna velká Love story. Princ by mě zachránil z prokletí či nijaké jiné pohromy a byla by ta nejúžasnější svadba na světě. Žily by jsme spolu, měly děti a pak by jsme jednoho dne s pocitem, že jsme měly hodnotný a krásná život umřely.
Ale boužel život není pohádka. A když už si myslím, že budu šťastná zas spadnu na dno. Když už to vipadá, že naleznu mého prince, zjistím, že je něco jinak. Z dokonalého prince se viklube grázlík, který nebere ohledy na mě. Kéž by byl život aspoň ze čtvrtky jako v pohádce. Kéž bych aspoň našla toho prince, kterého bych milovala. Nebo aspoň zapomenout na to co je derprese.
Jenže nic z toho asi nede a já se s tím budu muset naučit žít. Můj život nebude asi končit happyendem.

super blog