Polouvaly jste mě, tak abych to slyšela, dělaly si ze mě srandu, parodovaly mě, když jsem byla u vás. Kričely jste na mě ''šprtko'', protože jsem asi třikrát dostala lepší známky než vy. Dělaly jste si ze mě srandu, že jsem projevovala emoce. Říkaly jste mi různě. Smály jste se mi jak chodím oblečená. Říkaly jste ''I má babička chodí oblíkaná líp.'' Spoustu těch vešich řečí si patuji... Kluci o těch rači ani nemluvím.. Nebráníla jsem se. Nechala jsem si to líbit, nic jsem neříkala, ubližovalo mi to, ale nic jsem proti tomu neudělala. Plakala jsem kvůli tpmu, nemohla jsem se na nic pořádně soutředit.. a tak to šlo asi do sedmé třídy..
A co teď? Teď kdybych slyšela nijaké pomluvy směřované ke mě okamžitě bych vám něco řekla, nebo bych vám jednu rovnou vrazila. Byla jsem strašně hloupá, ale už jsem se změnila. Stále projevuji své emoce, ale už né tak jak předtím. Teď vím byla jsem víc než blbá. Měla jsem se bránit, měla jsem něco udělat , ale neměla jsem odvahu. Teď jí mám a není mi to k ničemu.. Nemůžu se pomstít lidem, kteří mi to prováděly, protože už na ani nemám kontakt. Nemůžu jim říct jak mi to ublížilo, řist jim co si o nich myslím a to mě mrzí.. Ani nevíte jak ráda bych jim vlepila a jak moc mě mrzí, že nemůžu. Prostě lituji těchto chyb.
A proto vám rádím: Nenechte si líbit nadávky, urážky, pomluvy atd.. Budete jednou litovat, že jste se nebránily, že jste si to nechaly líbit. Stejně jako já..