Nejsem jena z těch co se bojí ukázat jaké doopravdu jsou. Nebojím se ríct co cítí, udělat to co si myslím, že bych udělat měla, i když to zkončí mím zesměšněním. Nebojím se být svá a říct co se mi líbí či nelíbí. Dělám si co chci.. Jen ať si ostatní nadávají či pomlouvají. Mě nezajmají! Mám svůj okruch přátel co mě berou takovou jaká jsem a kterých mi záleží. Zbytek lidí je mi jedno.
Víte teď jsem nastoupila do prváku a spousta lidí mě pomlouvá za zády. Jak to vím? Vidím to na nich. Ty rádoby pohledy typu ''Jéžiš to je případ '' ''Opvrhuji tebou'' a tak podobně. Víte co lidi pol*te mi třeba pr*el. Myslíte si, že z toho budu celá špatná? Jen kvůli tomu, že pár namyšlených pipinek se nedokáže přenýst přesto, že jsem jiná? Aspoň se o mě mluví. Aspoň získám nijakou popularitu. Aspoň takhle to beru já.
Něco se mi na mě nelíbí? řekni mi to do očí..
Máš se mnou nijaký problém? Ráda ho s tebou vyřeším..
Ahoj nechceš sa prihlásiť do SONC??
PS: Krásna fotka :)